V indonéském městečku Tropodo na východě Jávy se vyrábí ve 30 vývařovnách tofu, které je hojně konzumovanou místní potravinou a výborným zdrojem bílkovin.
Jako palivo do kuchyně používají plast pečlivě vytříděný v USA a dovezený do Indonésie. Do ovzduší - ale také do potravinového řetězce - se dostávají nebezpečné jedy, k nimž patří i rakovinotvorný dioxin. Jak píše list The New York Times (NYT), o situaci ve své zprávě informovalo několik místních i zahraničních skupin ochránců životního prostředí, mezi nimiž byla i Arnika sídlící v Praze.
Dopad pálení plastů na okolí se zjišťoval kromě jiného z analýzy vajec snesených slepicemi v Tropodu, v němž žije pět tisíc lidí. Vejce obsahovala několik velmi škodlivých chemikálií včetně dioxinu, který může kromě rakoviny vyvolat poškození plodu i Parkinsonovu nemoc, píše se ve zprávě ochránců životního prostředí.
"Začnou to pálit brzo ráno a pokračují do večera. Každý den. Ve vzduchu je stále kouř. Těžko se mi dýchá," řekl čtyřiaosmdesátiletý Karnawi z Tropoda, v jehož sousedství je sedm vývařoven.
V jednom z analyzovaných vajec našli druhý nejvyšší obsah dioxinu ze všech testů provedených kdy v Asii. Prvenství patří vajíčkům sneseným ve vietnamském Bien Hoa, kde za války americká armáda skladovala toxický Agent Orange k ničení porostů, v nichž se skrývali bojovníci Vietkongu. USA nedávno zahájily desetiletý projekt, v jehož rámci má být oblast Bien Hoa toxinů zbavena. Stát to bude 390 milionů dolarů (devět miliard korun).
V Tropodu se odebírala vajíčka od slepic pana Karnawiho. Požitím jediného z nich se do organismu dostane 25krát vyšší množství dioxinu, než je denní dávka povolená v USA, a 70krát vyšší než stanovují přísnější evropské normy. K měření dioxinů se používají vejce: vychází se z toho, že slepice hrabou v zemi a zobou z ní, proto se toxiny hromadí v jejich vejcích.
Většina občanů Západu třídí odpad s dobrým svědomím, že tím přispívá k ochraně prostředí. Mnoho takto roztříděného odpadu se ale vyváží do ciziny, kde se často - podobně jako v Indonésii - smíchá s místním odpadem k dalšímu použití. Z části se sice vyrobí například tenisky, avšak většina je už dále nevyužitelná v recyklačním oběhu a skončí na ohništích, jako je tomu v případě pecí v Tropodu.
V Indonésii se odpad pocházející z ciziny v minulých dvou letech zdvojnásobil, protože Čína jej přestala dovážet. Na Východní Jávě, jižně od druhého největšího města země Surabaya, funguje 11 drtiček papíru, v nichž se zpracovává dovezený papír určený k recyklaci, a některé nezodpovědné firmy zabývající se recyklací přibalují k papírovému odpadu i plasty.
Když se z balíků vytřídí nejlépe využitelný materiál, odešlou podniky zbytek do vesnice Bangun, kde místní pak v haldách hledají ještě cokoli využitelného. Všechny nezastavěné prostory v Bangunu jsou zavaleny hromadami odpadu, někdy i pět metrů vysokými. V místě žije 2400 lidí a do "třídění" jsou zapojeny téměř všechny rodiny. Podle etiket poznávají americké zboží, velmi ceněné, protože někdy v něm najdou omylem zapomenuté dolary.
Po zevrubné prohlídce v Bangunu je pak odpad naložen na nákladní auta a odvezen ke kuchyním do 30 kilometrů vzdáleného Tropoda. Jeden z řidičů, který právě takovou hromadu složil na tropodské ulici, říká, že to lidé potřebují jako palivo. Vozí tyto náklady už 20 let.
15.11.2019